Jak naučit říkat dítě „Děkuji“ a „Prosím“?

„Jak řekneš? Pěkně poděkuj. Nezapomněla jsi na kouzelné slovíčko?“ Často kolem sebe zaslechnete tyto fráze rodičů. Jsou vůbec nutné? Nezačne se po nich dítě akorát stydět a bude jak zaražené? Možná si všichni vybavujeme, jak vypadalo a probíhalo naše dětství. Někteří odborníci před těmito kouzelnými slůvky doslova varují. Proč? A jak naučit dítě děkovat a slušně poprosit? Je to tak jednoduché, pojďme se na to společně podívat.

Pozdrav

Zhruba kolem dvou let věku dokáže dítě pochopit zvyk, který vidí kolem sebe, zejména tedy ve své rodině. Jen si představte situaci, když odcházíte do práce, pozdravíte se na rozloučenou či ještě k tomu přidáte polibek, dítě si tento fakt lehce a snadno zafixuje. Nepřijde mu tedy nikterak zvláštní naučit se pěkně pozdravit. Bude to považovat za správné, dané a přirozené. Vymáhat se pak oněch „kouzelných slůvek“ nebude třeba.

Buďte dítěti vzorem

Poprosit

Slovíčka vyžadovaná a tolik očekávaná jsou – prosím a děkuji. Jak děti naučit této slušnosti? Jak jim jít příkladem? Můžete začít úplně jednoduše. Až budete po dítěti něco chtít, potřebovat či ho jen volat ke stolu k jídlu, nebojte se použít slovíčko „prosím“. Stejně tak jako u pozdravu přijde toto slovo dítěti zcela běžné a zafixuje se mu do paměti. „Ládíku, prosím tě, pojď ke stolu, budeme večeřet.“ Když Ládíček ke stolu přiběhne, pochvalte ho, pohlaďte ho a uvidíte, že efekt se dostaví. Buďte pozorní, a jakmile uslyšíte z dětských úst vyslovit ono „kouzelné slovíčko děkuji nebo prosím“, pochvalte jej za to.
I když je to možná zvláštní a nepochopitelné, poděkování přichází většinou později, než poprošení. Slovo „děkuji“ začínají děti používat většinou na konci třetího, spíše až čtvrtého věku. Když to dítěti nejde přes pusu a zapomíná poděkovat, stačí se mu lehce připomenout tím, že když si o věci bude pěkně a slušně říkat, určitě mu jeho přání vyhovíte.

„Prosím tě, pěkně si pověs bundičku“, autor: Eva Arnicanová

Nepřehlédněte

Dítě je důležité vést k empatii než ho nutit papouškovat nějaké fráze. Nenuťte dítě, aby se omlouvalo, aby prosilo či děkovalo. Tlakem dítě akorát zradíte a zarazíte. Buďte mu příkladem a vysvětlujte mu, co je správné, slušné a co naopak nevhodné. Rodina je pro dítě základ, odkud si přebírá veškeré zvyky a chování do svého budoucího života. Stejně tak, jak se k němu chováte nyní, bude jednou tyto praktiky aplikovat i ve své rodině. Chovejte se k němu tak, jak si přejete, aby se ono chovalo ke svému okolí a k vám.
Děti se stávají tím, co vstřebávají, vidí a cítí ze svého okolí. Buďte takoví, jakými chcete, aby se staly i vaše děti.