Strach ze smrti. Děti nechtějí o úmrtí slyšet.

Následující řádky nebudou zrovna moc duší příjemné, hovořit budeme o úmrtí a smrti lidí. Zejména tedy z pohledu dětí. Smrt blízkého člověka znamená nejen pro dospělého člověka, ale i pro dítě obrovskou ztrátu, se kterou se musí každý jedinec vyrovnat. Přirozenou reakcí nad takovou ztrátou je pláč, zármutek, stesk, bezmoc, beznaděj, zmatek, úzkost apod. Každý jedinec ztrátu člověka prožívá jinak, nejen přirozenou reakcí, ale také změnou fyzické kondice – problémy se spaním, nechuť k jídlu, bolesti hlavy, zvracení atd.

autor: Ed Yourdon

Vnímání smrti

Možná jste slyšeli někdy větu: „Je příliš malá, nemá z toho ještě rozum.“ Kdepak, i malé děti mají z úmrtí člověka rozum, vnímají, chápou a prožívají zármutek stejně jako vy. Samozřejmě že průběh truchlení a chápání je odlišný od dospělých. Děti do tří let ještě příliš nechápou, co to je smrt, neumí si vytvořit rozdíl mezi živým a mrtvým. Ovšem dokáží vnímat odloučení osoby. Poznáte to zejména pláčem, mrzutostí, špatným zažíváním, nespavostí, někdy i zvracením apod. Děti do pěti let si smrt už začínají uvědomovat, ale chápou ji jako navratitelný stav. Někdy si smrt představují tím, že zemřelý spí a jednou se zase vzbudí a přijde zpět. Ze smrti už v tomto věku mají strach. Děti jsou zvídavé a často vás zasypávají otázky, kde dotyčný spí, proč zemřel, jestli má zavřené oči atd. Často při ztrátě člověka pláčou, mají špatné sny a hůře celou situaci nesou. Proto je vhodné s nimi co nejvíce mluvit a vysvětlovat jim ono dětí.

Jak mluvit o smrti?

Dítěti o smrti nevymýšlejte bájné historky, ale mluvte o ní tak, jak to opravdu je. Když dítěti vysvětlíte, že zemřelý člověk spí, dítě bude zmatené a bude si myslet, že bude dotyčný člověk spát pouze pár hodin a zase se vrátí. Hovořte srozumitelně výstižně a již od útlého věku.
Až přijde od dítěte otázka: „Maminko, zemřu i já?“, odpovězte popravdě, že jednou umře každý člověk, ale až za dlouhou dobu. Děti mají z odchodu a ztráty člověka strach.

Buďte spolu

Dospělí bývají na smutek většinou sami, ale nezapomínejte, že děti chtějí být raději s někým, kdo jim v této situaci pomůže. Obejmete vašeho potomka a buďte mu v této situaci na blízku, vždyť jeho mozeček je plný zmatku, strachu, stezku a úzkosti. Smrt a ztráta člověka patří k životu, i když to není zrovna nic příjemného, proto by se o ní nemělo mlžit, lhát a mlčet. Děti jsou chytré a jen tak je neoblafnete. Jestliže budete dítěti lhát a připravovat ho do života s růžovými brýlemi, spíše to dítěti uškodí, než pomůže.
Pokud tedy v sobě najdete sílu promluvit o umírání, uděláte nejlíp. Někdy je lhaní anebo hrozivé ticho tisíckrát horší, než upřímný rozhovor.