Stydlivost u dětí

Máte doma stydlínka nebo naopak človíčka, který je průbojný stůj co stůj? Je stydlivost špatná vlastnost? O co se vlastně jedná?

Stydlivost

Maminky často diskutují na téma stydlivost. Většinou se o ní nejvíce hovoří v batolícím vývojovém období, tj. ve věku od 1 do 3 let. V tomto období dochází k výraznému rozvoji lidské povahy a osobnosti. Podle různých psychologů a odborníků se jedná o tzv. období studu a autonomie. Děti se stávají v této věkové skupině samostatnější a to zejména díky stále se zlepšujícím motorickým schopnostem.
Sami si určují, kam a do jaké vzdálenosti odejdou od svých rodičů a současně s touto samostatností přichází i pocity studu. Dítě si v sociálním kontaktu nebývá jisté a neví si s tím rady.

Co musíte vědět

V tomto období je důležité především respektovat a vnímat nejrůznější pocity vašeho dítěte. Nikdy se nesnažte ho „tlačit“ a nutit jej být společenským.
Snažte se dítě od narození brát mezi lidi a tzv. ho socializovat. Vhodné je, pokud má možnost si hrát s jedním či dvěma dětmi, které zná, tak si své sociální dovednosti snadno procvičuje. Navštěvujte známé a širší okruh rodiny. Nezapomínejte na chválu a jakékoliv krůčky ke kontaktu s jinými dětmi. Nikdy se na dítě nezlobte, pokud přece jen potřebuje najít u vás bezpečí a schovat se. Uvidíte, že takový „úkryt“ a jistota pomůže načerpat pocit bezpečí a později se opět pokusí o navázání nových vztahů.

Autor: huffingtonpost

„Ty jsi ale stydlínek“

Důležité je, abyste příliš neupozorňovali na to, že je vaše dítě stydlivé. Nemluvte o ně jako o „stydlivém“. Děti jsou chytré a velmi dobře vycítí, že toto označení není míněno nikterak pozitivně a jeho pocity nejistoty a studu se ještě víc prohloubí.
Někdy se stává, že okolí často na stydlivost našeho dítěte poukazuje a různě upozorňuje. V takovém případě se vždy zastaňte vašeho dítěte, i když to někdy nebude jednoduché. Pro dítě je povzbuzující a motivující slyšet, že se jej jako rodič, který miluje, zastanete a nebudete ostatním přitakávat.

Mít jistotu

Bohužel nikdo nemáte jistotu, zdali vaše dítě zůstane stydlivé po celou dobu nebo jestli se to časem srovná. Některým dětem stačí čas a většinou po vývojovém období stydlivost sama odejde. Jiné děti ovšem svou povahu nezmění a stydliví v takové míře zůstanou napořád. Neznamená to však, že by byly nějak nemocné nebo snad méně šťastné. Zjednodušeně řečeno jim stačí menší množství přátel a kamarádů a nepotřebují se „vybavovat“ s každým, koho potkají. A ruku na srdce, i takováto stydlivost a snad i obezřetnost nemusí být v dnešní době vůbec na škodu.