Nemilované děti mívají v dospělosti problém se sebeúctou

Sebeúcta, sebevědomí, sebeláska. Internetové magazíny, příspěvky na Youtube, Facebooku a Instagramu se předhánějí v nabídkách kurzů typu: „Jak si zvýšit sebevědomí?“, „Jak milovat sám sebe?“ a podobně. Mohlo by se zdát, že je to automatická záležitost. Bohužel dětství a to, v jaké rodině jsme vyrostli, formuje naši osobnost.

Sebeúcta se těžko hledá

A když člověk nevyroste v podporující, milující rodině, mívá potíže s přijmutím sebe sama, nastavováním limitů, hranic, sebeláskou a sebevědomím.

Někdy na tom má svůj podíl i doba, ve které žijeme. V době, kdy se děti od nejútlejšího věku dávaly do jeslí, maminky je viděly až večer a o víkendu byly u babiček, když se rodiče snažili postavit svépomocí dům, si děti mateřské a otcovské lásky příliš neužily.

Někteří jedinci pak mají potíže popsat svoje emoce, neprojevují empatii, jsou k sobě příliš sebekritičtí, dospívající slečny nepochopení doma demonstrují v podobě poruch příjmu potravy a podobně.

Anorexie a bulimie jsou voláním o pomoc

Náš tip: Zapamatujte si, že to, jakým způsobem mluvíte ke svým dětem, formuje jejich budoucí vnitřní hlas.

A to nejen vy, jako rodiče, ale také pečující osoby, učitelky ve škole, trenéři na kroužku. To, že dopívajícího někdo zaškatulkuje jako problémového, hloupého, obézního, či líného, je může ovlivnit na celý život.

Děti musí zažít pocit úspěchu, uznání, pochopení. Dokonce i takové, které mají poruchu pozornosti, trpí vývojovými poruchami, či nějakou z poruch jako je dysgrafie, dyslexie atd. Bohužel zažívají pocity selhání jak ve škole, tak i doma, kdy se rodiče nad nimi neustále rozčilují.

Čím dříve začnete být jako rodiče realističtí ohledně schopností vašich dětí, tím méně škod napácháte. Když cítíte, že je u vás doma něco špatně, mluvte s dítětem, nebojte se požádat o radu výchovného poradce, či spolu navštivte psychologa. Dítě musí mít pocit, že vám na něm záleží, i když třeba prochází těžkým obdobím a úspěchy, za které jej můžete pochválit, spočítáte na prstech jedné ruky.

Cvičte s dětmi laskavou komunikaci, snažte se jej podporovat v činnostech, ve kterých je úspěšné. Nikdy přehnaně nekritizujte. Ukažte mu, že chvilkové selhání neznamená, že bude celý život k ničemu. Povídejte si s ním o svých neúspěších, jak jste se v dětství také občas cítili nepochopení, ale zdůrazněte, že chyby jsou tu od toho, abychom se z nich poučili. Motivujte děti při každé činnosti, když se o něco snaží, dělá rozhodně více, než spolužáci, kteří neustále sedí u notebooku.

Nešťastné dětství ústí v deprese

Neustále kritizované dítě vyroste v neurotického dospělého s nedostatečným sebevědomím. Takové ženy končí v manželstvích, kde dochází k domácímu násilí, protože je takový agresor lehce přesvědčí o tom, že jsou k ničemu a takové chování si vlastně zaslouží. A to určitě pro své dítě nechcete.

Dítě musí mít jistotu

Ujišťujte dítě, že ať se stane cokoliv, může si přijít za vámi promluvit, že mu jste schopni s čímkoliv pomoci, že se za něj postavíte, když přijdou nějaké problémy ve škole. Ujistěte ho, že vaše láska je bezpodmínečná, nepodmiňujte ji tím, že své dítě máte rádi, pokud dává dost gólů, uklízí pokoj, nebo má samé jedničky.