Jak mluvit s dětmi o adopci

Být rodičem je náročné, být rodičem adoptovaného dítěte sebou přináší jednu potíž navíc, tím je to, zda a kdy svému adoptovanému potomkovi o adopci říci. Tento rozhovor bude jistě jedním z nejnáročnějších, který v životě povedete. Nejste-li si jistí, zda je vaše dítě na takovýto rozhovor připraveno, promluvte si s psychologem, který vám jako odborník dá profesionální rady. Nejde jen o psychiku vašeho dítěte, ale i o tu vaši. Nemůžete předem předpokládat, jaká bude jeho reakce na novou zkušenost.

Adopce

Každopádně by dítě mělo o svém původu vědět, je jen na vás, zda mu to povíte v patnácti, v osmnácti, ale klidně i v pěti letech. Původ pomáhá vytvářet identitu, i když ze začátku tato situace nebude lehká, je to důležité i pro sebepřijetí. O věku, kdy je vhodné dítěti tuto situaci sdělit, i mezi odborníky panuje spousta protichůdných názorů. Starší děti, které trávily v dětském domově větší část dětství, to svým způsobem chápou tak nějak samy, ale i tady je na místě nepomlouvat biologické rodiče, ale ujistit dítě, že nyní již bude vše dobré, bude milováno, podporováno a může vám důvěřovat.

Děti kolem tří let, sice nechápou koncept adopce, právní problémy, ale velmi dobře reagují na to, že jste ho nenosila v bříšku, ale máte ho moc ráda. Vysvětlete, že ne všichni rodiče mohou mít miminko, na druhé straně je spousta dětiček, o které se maminky a tatínkové nemohou starat.

Reakce mohou být různé

Je důležité zajistit, aby ten, kdo řekne dítěti o adopci, byli jeho noví rodiče. Když se to dozví od nich, bude jim snadněji i v pozdějším věku důvěřovat. Když to dítě zjistí náhodou, od známých, či z dokumentů co najde doma, bude to brát jako lež, křivdu a celá důvěra v rodiče bude ta tam.

Od věku dítěte závisí i to, jakým způsobem to svému dítěti můžete říct. Možná je kolikrát jednodušší to říct menšímu předškolnímu dítěti, než teenagerovi, se kterým už tak cloumají hormony a mívá přehnané reakce i na barvu oblečení. Na tuto vážnou promluvu si vymezte dostatek času, nenechte se rozptylovat telefonem, televizorem, měly by u toho být jen rodiče a dítě, ne návštěva, či jeho kamarádi ze školy.

Většina děti vezme tuto novou informaci, pokud je podána citlivě celkem v pohodě, ale připravte se také na to, že dítě může křičet, vyhrožovat útěkem z domova a podobně. Klidně řekněte dítěti, že ho doprovodíte k psychologovi, aby mu pomohl tuto novou informaci zpracovat.

Teenageři mohou reagovat přecitlivěle

Malé děti mohou mít strach, že když „se jich vzdala“ původní maminka a tatínek, i vy budete moci udělat totéž. Ujistěte je, že vy jste si je vybrali NAVŽDY, aby měly jistotu.

Větším dětem můžete nabídnout filmy, knihy, či dokumenty o adopci, odpovězte jim na všechny jejich otázky. Jak děti stárnou, mohou být zvědavé, proč jste se rozhodli je adoptovat. Postupem času se můžete podělit i o příběh, jaký byl váš proces adopce a proč jste se rozhodli pro adopci. Mnoho dětí rádo slyší, kolik úsilí jejich rodičům stálo adopci, což posiluje to, jak jsou v rodině milovány a ceněny. Nezapomeňte jim říci, že jste si mezi všemi dětmi „vybrali“ právě je. Dítě se tak bude cítit jedinečné.

Povzbuďte děti, aby se vám svěřily, kdyby je něco trápilo, nebo se chtěly na něco ohledně adopce, či jejich původu zeptat.