Syndrom vyhoření se týká i maminek na rodičovské dovolené

Syndrom vyhoření je stáleneprobádanou oblastí, většina laiků jej má spojený s tzv. pomáhajícími profesemi, mají tak představu, že se syndrom vyhoření týká především zdravotních sestřiček, či učitelek, ale pravda je, že syndrom vyhoření si nevybírá a týkat se může každého jednoho z nás.

Syndrom vyhoření se týká i maminek

U maminek na mateřské a rodičovské dovolené je velmi častý, jen je bohužel u nás nedůvěra v psychology a psychiatry, a tak se většině maminek, jež trpí syndromem vyhoření, nikdy nedostane profesionální pomoci. Syndrom vyhoření po skončení mateřské dovolené nezmizí jako mávnutním kouzelného proutku, ke starostem o dítě, domácnost, se přidají pracovní povinnosti a maminka má na svou psychohygienu ještě méně času než před tím.

Spousta maminek na mateřské ani není schopna si popovídat se svým partnerem o tom, že ji něco trápí a tak trpí potichu a nikdo i roky nic netuší. To že maminku trápí úzkosti, deprese, nebo je absolutně vyčerpaná a trápí ji syndrom vyhoření, se mnohdy ani nedozví nejbližší rodina. Proč tomu tak je? Každá maminka se snaží pro své děti udělat to nejlepší, často se ženy bojí, kdyby se svěřily svým nejbližším, že by mohly být odsuzovány, že si neváží své rodiny, dětí a nemají je dostatečně rády.

Psychika dokáže potrápit

Maminky, které zažívají maminkovské vyhoření, často uvádějí, že pociťují intenzivní vyčerpání a neangažovanost nebo depersonalizaci související s rodičovstvím, jako je automatizace denních činností, mají pocit, že fungují tzv. na autopilota a nic je netěší. Přestože své děti bezmezně milují, pochybují o sobě, cítí se méněcenně, k ničemu a bojí se o budoucnost.

Jaké jsou příznaky syndromu vyhoření?

Maminky, které pracují v práci na plný úvazek, ale i ty, které jsou na rodičovské dovolené, pociťují celé spektrum příznaků syndromu vyhoření. Od menší efektivity vykonávaných činností, přes přehnané reakce, zhoršené soustředění, pocit letargie, depresivní stavy, ale někdy i touha někam utéct, daleko od povinností, dětí, manžela, snížené libido, neustálou podrážděnost, extrémní duševní a fyzická únava, pocit, že jsou špatné matky, ale i záchvaty paniky, úzkosti a sebevražedné sklony!

Pokud myslíte na sebevraždu, vyhledejte odborníka

Pokud na sobě dlouhodobě pozorujete některý z výše jmenovaných příznaků, nestyďte se a vyhledejte pomoc psychologa, či psychiatra. Nemáte-li dobré vztahy s obvodním lékařem, nechcete svůj psychický stav s ním rozebírat, k psychiatrovi se můžete objednat sama a nepotřebujete žádanku. V případě, že myslíte na to, že byste si fyzicky ublížila, či dokonce pomýšlíte na sebevraždu, byste bezodkladně měla lékařskou pomoc vyhledat.

Mnohdy je za syndromem vyhoření i několikaleté nevyspání a příliš povinností na jednoho člověka, jindy za to mohou i rozházené hormony, nezpracovaná poporodní deprese, či posttraumatický stresový syndrom, který si některé maminky bohužel i v dnešní době z porodnice odnášejí. Neřešené psychologické problémy se na sebe navalují, kupí a mohou končit i depresí, pokusy o sebevraždu a někdy i smrtí. Přitom stačí málo, svěřit se se svými problémy, promluvit si s lékařem a nechat si odborně poradit. Psychiatr je lékař jako každý jiný a není třeba se za návštěvu u něj stydět.