Přestaňte křičet na děti – můžete je usměrnit i jinak!

Rodičovství není procházka růžovou zahradou. Několik let nevyspání, dítka mnohdy nepřipomínají blonďaté andílky z televizní reklamy, nesedí způsobně u stolu a neusmívají se. Dokáží naopak velmi zlobit, během pár minut proměnit pečlivě uklizený dům na obrovský cirkus.

Není tak divu, když už prostě nemůžete a vaší reakcí na jejich zlobení je prostě křik. Všichni jsme to někdy udělali, i když toho večer litujeme. Velmi často za naši přehnanou reakci nemohou ani děti samotné, stačí se nevyspat, špatný den v práci a do toho přijdete domů a je toho prostě na vás moc.

Děti se však učí nápodobou a je důležité jim vštípit zásady komunikace dříve, než přijmou za model „normálního“ chování hádky a křik.

Důležité je zůstat nad věcí

Pokud máte tzv. „slabé nervy“ doporučujeme nevhodnou situaci neřešit hned. Poodejděte a v klidu si počítejte do dvaceti a přemýšlejte jak děti poučit s klidným hlasem, proč se vám nelíbila daná situace.

Když máte více dětí a ty se perou a tahají o hračku, křik a případně i fyzický trest nejsou naprosto vhodnou volbou, když na druhé straně je musíte přesvědčit, že se nesmí prát, ani křičet na svého sourozence, že? Pozitivní přístup toho zmůže mnohem více, než jakékoliv formy trestání. Můžete vyzkoušet i pozitivní motivaci v podobě odměny za žádoucí chování.

Nikoliv však ve smyslu – „Když budeš hodný, maminka ti koupí čokoládu“. Spíše volte pozitivní motivaci v podobě zážitků a příjemně stráveného času. Na příkladu s úklidem si to můžeme vysvětlit. Žádné dítě není od přírody milovníkem úklidu. Pokud dítě budete motivovat tím, že když si uklidí v pokoji, budete mít více času a budete moci dojít na hřiště, či se projet na kole, bude to fungovat lépe, než neustálý křik.

Nebojte se s dětmi mluvit na rovinu. Stejně děti fungují jako houby a dokáží velmi dobře cítit energii a řeč těla. Klidně dítěti řekněte, že jste dnes unavená z práce, či vám není dobře.

I když vám někdy ujede něco, čeho poté litujete, nestyďte se za svým dítětem přijít a omluvit se. Není na tom nic špatného.

Spousta rodičů své děti z pohledu prarodičů rozmazluje. Nechtějí jít do konfliktu, raději zatnou zuby a rozházené hračky uklidí, aby se předešlo záchvatům vzteku u dítěte. Vězte však, že děti spíše ocení mantinely chování. Když si s dítětem stanovíte hranice, paradoxně se tak cítí i bezpečněji. Nemusí přemýšlet o tom, zda něco může nebo ne, ale přesně ví, co se od něj očekává, proto se dítě s jasně stanovenými limity chování cítí bezpečněji, než malé princátko, které může v podstatě cokoliv. Jen těch zákazů nesmí být přespříliš.