Proč někdy děti bijí své rodiče?

**Nadpis se vám může zdát úsměvný. Ve společnosti se spíše řeší to, že někteří rodiče nadměrně fyzicky trestají a týrají děti. Ovšem u dětí specifického věku čas od času dojde k tomu, že v návalu vzteku svého rodiče udeří. **

Stává se to velmi často v předškolním věku, kdy se ještě dítě neumí vyjadřovat, není schopné vykomunikovat své pocity, navíc děti v tomto věku jsou často frustrované. Když se sejde nevyspání a frustrace, či stres tato nepříjemná situace je hned na světě.

Když se vám to stane, nemusíte se děsit, že vám doma roste malý násilník, třeba mělo vaše dítko pouze špatný den. Některé děti místo udeření pěstičkou do rodiče kousnou. V daném okamžiku se prostě a jednoduše neovládne.

Frustrace a vztek jsou nejčastějšími okolnostmi, díky kterým k tomuto nechtěnému chování dojde. Dítě je frustrované, že nemá kontrolu „nad svým světem. Něco mu zakážete, neumí říct, že se mu to nelíbí apod. Někdy je touha po hračce silnější než vědomí „vhodného“ chování. Samozřejmě, že dítě ví, že se lidé nebijí, ale v daný okamžik prostě dojde ke zkratovitému jednání.

Některé děti frustraci řeší záchvatem vzteku, kdy se válí po zemi, kopou kolem sebe nohama. To však neznamená, že byste byli špatnými rodiči. Jen chvíli trvá, než má dítě optimální sebeovládání.

Když se toto stane, velmi záleží, jak na danou záležitost zareagujete. Tím, že na dítě začnete řvát, či jej seřežete a začnete mu nadávat akorát další nevhodné chování podpoříte. Protože dítě vlastně učíte, že mlátit lidi je NORMÁLNÍ. Pak si ve své hlavičce jen těžko přebere, že maminka někoho mlátit může a ono ne.

Často je takové chování totiž voláním po pozornosti a křik a bití jsou také vlastně takovým druhem pozornosti, i když negativní. V tu chvíli se dítěti plně věnujete, řešíte ho a má POZORNOST.

Když se něco takového stane, snažte se odvést pozornost, klidně dítěti řekněte, že to nesmí dělat. Zkuste pojmenovat jeho pocity („Ty se zlobíš, protože…“). Dítě bude vědět, že mu rozumíte, anebo se jej alespoň snažíte pochopit.

Snažte se rozvíjet slovní zásobu dítěte, aby mohlo příště místo násilí použít mluvení. Velmi často pomáhá i věta „Já chápu, že se zlobíš, protože musíme jít (na nákup, k paní doktorce…), ale až přijdeme, pomůžu ti (dostavět hrad, budeme si s panenkami hrát společně…). To už je na vás.

Jen odvedete pozornost od faktu, že dítě musí někam, kam se mu nechce, ale místo zlobení se, se začne těšit na společnou aktivitu, která bude následovat potom.