Sebevědomí – mají ho vaše děti?

Wikipedie definuje sebevědomí) jako: „Sebevědomí je vědomí vlastní ceny …přesvědčení, že člověk jedná správně, vhodně a účinným způsobem.… stav mysli nebo pocit, který se vyznačuje nepřítomností nejistoty, ostychu nebo rozpaků a je provázený klidnou vírou v sebe a své schopnosti, beze stop podceňování nebo nadutosti.“

Roky života v totalitním režimu v naší generaci zanechali pocit, že kdo je moc sebevědomý, je nadutý narcista a věřit v sama sebe je něco špatného. To však není pravda. Pouze zdravě sebevědomý člověk si umí vytyčit správné hranice a nebojí se říci o to, co mu patří.

Jak posílit sebevědomí u vlastních dětí?

I když jej sami příliš nemáme… Být rodičem je velmi těžká celoživotní úloha, i když jsou o rodičovství napsány tisíce knih, nikdo vám nedá zaručený manuál, jak vychovat zdravé, spokojené a prostě báječné dítě, které si neponese trauma z dětství do svého dospělého života. Už jen proto, že každé dítě je jiné, díky temperamentu.

Zásadní je si uvědomit, že děti se učí nápodobou rodičů, takže pokud se necháváte shazovat od partnera, či od svého šéfa, těžko budete vlastní dítě přesvědčovat o tom, že je důležité si vytyčit hranice a je normální říkat „NE“, pokud se necítíte komfortně.

Období dospívání je kritické pro sebeúctu a sebehodnocení. Dnešní generace to má ztížené díky faktu, že se mohou dnes a denně tisíckrát porovnávat s vrstevníky pomocí digitálních platforem a sociálních sítích. Tam jsou všichni skvělí, zábavní, úspěšní a vaše dítě v tomto věku nemusí chápat, že si nikdo nedá na sociální síť video o tom, jak se ve tři ráno cítí pod psa, nebo že se pohádalo s rodiči, protože si nechce v pokoji uklízet nepořádek, či propadá z chemie. V tomto obláčkovém světě bohužel většina teenagerů tráví spoustu svého volného času, aby unikli z reality všedních dní.

Se sociálními sítěmi jde bohužel ruku v ruce i tělesná dysmorfie, kdy mají puberťáci pocit, že všichni ostatní jsou štíhlí, opálení a mají svaly a oni se cítí nedokonalí. Rozvoj sociálních sítí má vysoký podíl na nárustu poruch příjmu potravy, ať se již jedná o anorexii, či bulimii.

Je důležité se svými dětmi mluvit o tom, že ne vše, co je na internetu je pravda. Je důležité, aby ve vás dítě mělo oporu, nebálo se komunikovat, říkat i špatné věci, co se mu dějí. Naučit dítě pojmenovávat své pocity je zásadní už u předškolních dětí. Je naprosto normální říci : „Necítím se dobře, když na mě křičíš.“ Nemluvte o svých dětech se svými vrstevníky, pokud si to vaše dítě nepřeje. Není dobrým nápadem se svou kamarádkou probírat, jak vaše dcera dostala první kopačky. Pro pubescenty jsou tyto věci příliš intimní a nejsou rádi, pokud neberete ohledy na jejich soukromí.

Dítě v jakémkoliv věku se musí cítit podporováno, milováno a „slyšeno“. Neshazujte jeho nápady, i když se vám mohou zdát nerealistické. Naopak dítě ve všech jeho aktivitách podporujte. I když víte, že si takzvaně „natluče hubu“, je to způsob, jakým se dítě samo naučí znát své limity. Ale když bude vědět, že maminka s tatínkem jsou tu vždy pro něj, i když se mu něco nepovede, vezme životní porážku s respektem a s úsměvem.

Milujte bezpodmínečně

I průměrně nadané dítě, které má doma rodiče, kteří mu VĚŘÍ, dokáže v životě mnohem více, než génius bez podpory rodiny.

Nešetřete zaslouženou chválou, vždyť i nám dospělým často chybí věta typu: „Jsem na tebe hrdý.“ „Jsem na tebe pyšný“. „Jsem ráda, že tě mám.“ Neříkejte, že by se vám nežilo lépe, kdybyste častěji slyšeli slova chvály od lidí, na kterých vám nejvíc záleží.